Přiznávám se, že jsem si konec taky představovala úplně jinak...já třeba tak trochu doufala, že neumře, že se tam ještě něco zajímavého s ním stane a že by mohl přijít můj oblíbený druh závěru, tedy happy-end...no nic, bláhové já vím:)
Tak začátek u mě rozhodně nebodoval, až tak od třetího dílu to šlo a později se začaly některé díly slušně rozjíždět, hlavně co se týká akčních scén došlo naštěstí k výraznému zlepšení. Ale máš pravdu, že z hlavní hrdinky udělali více méně křoví do počtu s jedním druhem výrazu, ublížená a truchlící husa a Doo-Joon měl pár pěkných scén kde mohl trošku předvést své herecké nadání, ale bylo jich sakra málo:( Což je obrovská škoda, protože se na něj tak krásně dívá..tedy alespoň co se mě týká. Stejně tak mě zklamalo i to, že krasaveček Hyeong-Kon z A-Jaxu, na kterého byl taky sakra pěkný pohled, dostal jenom pár nedůležitých štěků a pak ho nechali zastřelit. A ikdyž Lee Joon sice dostal trochu více prostoru, díky aspoň za něj, tak jeho postavu podle mého taky využili málo. Její potenciál, alespoň podle mého názoru, byl ohodně větší:(
Jako celkově jsem si v seriálu našla části, které se mi líbily, pak tam byly části, které jsem absolutně nemusela...osobně si nemyslím, že by byl nějak špatně natočený, ale na jedničku rozhodně nedosáhl. Hodně by mne, ale zajímal názor někoho, kdo jedničku neviděl, co říkal čistě na dvojku.

Já se přiznám, že mě se TBDAW líbil celkově...postavy, prostředí, hudba i příběh...akorát tak trošku jsem nepochopila závěr, ale to už je tak dáno tou mojí hlavou zapnutou jen na "a žili spolu šťastně a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes :D "